CO MĚ NAUČIL Playboy…

Bacha na Playboye…

Mám kamaráda. Je to takový ten klasický typ Playboye, co žije dneškem a zítra se uvidí, jak bude. A co neochutnal, to mu nedá spát a tak.

Velmi dlouho jsem na něj byla docela alergická. Stačila jen samotná jeho přítomnost a mně okamžitě naskakoval úsečný styl komunikace a snad nikdy jsem s ním nepromluvila normálně a už vůbec ne srdečně.

Když jsem si téhle své reakce všimla, začalo mi to být podezřelé 🙂 Proč mě tak dráždí pouhá jeho přítomnost? No a pak jsem si řekla, že je dost podobnej mému prvnímu partnerovi a že mi ho nejspíš připomíná, takže proto.

Dráždí nás jen to „živé“…

Jenže bývalý partner a vše s ním spojené už patří do dost daleké minulosti, tak proč mi to už není jedno?

Přese všechno jsme si k sobě s tímhle kamarádem našli cestičku a já díky němu začala víc objevovat, kde mám ta pomyslná kuří oka a co ve mně vlastně ještě pořád probouzí bolest. A dnes mi dokonce došlo i proč je ta bolest stále tak živá.

Odpověď nad šálkem čaje…

Ve chvíli, kdy jsme si povídali nad šálkem čaje v mém milovaném městě, mi vyprávěl o jeho slastech a strastech milostného života a zaperlil ve chvíli, kdy to celé vyprávění zakončil větou: “ No, a já jsem si řek’, to hned musím říct Míše, aby mi pověděla, jestli je to teda ten KARMICEJ nebo KARDIOLOGICKEJ vztah“ 😀

Na to jsem mu já začala vyprávět o svých aktuálních trápeních, abych mu tím, že mu to ukážu z ženského hlediska, pomohla uvidět to, co on očividně vůbec neviděl!

Jenže ve chvíli, kdy jsem začala, jak jsem se před lety potkala s tím a oním a jak mě lanařil k sobě domů a jak mi to pěkně na dost dlouho pomotalo hlavu, už jsem si všimla, jeho výrazu a bolestného zasyčení, které mělo naznačit „a sakra, no tak to je jasný…“

Ani se mi nechtělo pokračovat ve vyprávění, poněvadž mi došlo, že stejně jako ON nevidí, co ženy cítí, tak JÁ prostě fakt nevidím, jak muži uvažují… A zároveň mi docvaklo, že moje poslední setkání s mužem typu Playboye není až takovou minulostí, jak bych si přála, jen jsem to prostě neviděla. A tak se zbytečně trápila s pocitem ponížené „puberťačky“ mnoho dlouhých dní a měsíců.

Až jsme se společně dostali ke dvěma radám do života…

Dvě rady do života…

• Za prvé – Holky, když se neozývá, tak prostě fakt NEMÁ ZÁJEM. A to, že je k vám občas milý, ještě neznamená, že vás miluje. Třeba je prostě jen měkkosrdcatej.
• Za druhé – Kluci, my víme, že nám nechcete říct „NE“, abyste nás neranili. Ale vaše mlčení je zraňující mnohem víc a mnohem delší dobu! Navíc, tím, že nám ukážete, že vám stojíme za upřímnost, nám dáváte nesmírně léčivý pocit rovnocenného parťáka a to bez ohledu na to, co nám říkáte.

Nakonec se tak můj původně „neoblíbený“ kamarád Playboy stal zdrojem mého uzdravení a pochopení celkem zásadních životních bodů. Snad přinese sdílení tohoto příběhu radost a pochopení do života i vám ♥

Díky Ti, Playboy 😉 S láskou, Míša