ROZUM a CIT …aneb Obranné mechanismy v praxi!

Možná, lépe řečeno, bezcitná logika a cit…protože ve zdravém rozumu je cit obsažen.

Klasicky neklasický příběh…

Byl jeden takový on a jedna taková ona.

On zdánlivě velmi logicky založený a měl zavřené srdce, protože ho kdysi kdosi velmi zranil. Tudíž se rozhodl, že už nikdy nikomu své srdce neotevře.

Ona zdánlivě citově založená. Sice taky velmi krutě zraněná, také se zavřeným srdcem, ale prostě pořád žena, takže trochu ochotnější se citově otevřít i přes bolest, kterou cítí…aspoň na chvíli!

Samozřejmě může to být i naopak! Každý se se svými bolístkami pereme po svém.

Setkali se…

…a síla toho setkání se dotkla jejich srdcí.

ONA:

• VĚDOMĚ:  „Panebože, díky! Konečně! Já věděla, že existuje…! ….Princ na bílým koni!!! ♥“.
• A v podvědomí: „Ježišmarjá, rychle pryč! Ten člověk se ke mně přibližujeeee….!!!! ( Mohl by mě zase zranit, jako Ti, co se přiblížili před ním – to neeeeechciiiii!!! )“ – toto je model „ÚPRK“

ON:

• V podvědomí: „Tak já si to  nevymyslel?! Ono TO existuje! :)“
• A VĚDOMĚ: „WTF! Co to je…?! Je mi moc blízko! Rychle pryč!!!… ( A jeho silná logická mysl rozhodla, že je nutné si dotyčnou dámu dostatečně prověřit, jestli se náhodou nepodobá té osobě, která mu kdysi tolik ublížila!) – toto je model „KONTROLA“

V první chvíli zareagovala jejich srdce… a toho se oba lekli.

Rychle zavřeli srdce a tím vytvořili plné pole působnosti pro své naučené programy OBRANY. A programy obrany mají jeden jediný cíl! Dokázat nám, že JE POTŘEBUJEME! Tedy usvědčit druhého z naší bolesti…

Ona – Model ÚPRK:

Ona počká, až ON jí dá důvod zase UTÉCT, aby nemusela sama sobě přiznat, že má strach se otevřít druhému – a to je ten skutečný důvod, proč utíká. Následně se tak zase znovu může „díky němu“ cítit zrazená, zneužitá a opouštěná. Čímž potvrzuje svému obrannému mechanismu jeho nepostradatelnost.

On – Model KONTROLA:

On ji bude PITVAT a logicky PROVĚŘOVAT tak dlouho, až ONA se začne dusit z nedostatku emocionálního kyslíku (její základní výživy) a v rámci sebezáchrany mu ublíží stejně jako ty předtím – opustí ho (protože ji nedal jinou možnost a ona chce přežít).  Asi jako, když chcete získat důkaz o tom, že kryse bije srdce, tím, že ji vykucháte, abyste se mohli přesvědčit, že nějaké srdce vůbec má – ale, když se konečně přesvědčíte, už nebije.

Tím on má konečně důkaz, který hledal jeho obranný mechanismus – totiž, že je nebezpečné se otevřít druhému – a tedy má alibi, proč to neudělat. A tak se následně zase smí „oprávněně“ cítit zrazený, zneužitý a opuštěný – a protože za to může přece ONA, tak on přece prostě „musí“ utéct.

Nu a obranný mechanismus je spokojen…protože moc dobře ví, že dokud budeme smýšlet způsobem, že za to, co cítíme může někdo venku, NIKDY NEPŘIJDE O PRÁCI.

Ukazováním na druhého, mluvíme o sobě…

Mezitím se oba potýkají se svými vnitřními démony a záleží jen na jejich bdělosti a síle sebereflexe, KDY jim dojde, že se jen snaží jeden na druhého projektovat svá vlastní zranění a STRACHY otevřít se vlastní zranitelnosti.

Protože ta PŘEDSTAVA ZRANĚNÍ obrovsky bolí. 

Ale přitom, když se (i fyzicky) zraníme, většinou je to takový fofr, že se ani nestihneme bát a bolet nás to taky většinou začne, až když nám DOJDE, ŽE JSME ZRANĚNÍ!

Kdybychom dokázali vypnout hlavu – což nejde 😀 – tak bychom mohli uvidět, že každá jizva je jen následkem zkušenosti, která nám přinesla nějakou cennou informaci o nás samotných. Informaci, kterou bychom jinak neuviděli.

Nelze chtít ROZUMEM získat DŮKAZ o CITU. Děláme to proto, že se bojíme té představy, že budeme zraněni, když necháme své srdce otevřené.

Otevřené srdce je klíč…

Pokud se rozhodneme dívat se na svět čistě logicky se zavřeným srdcem, pak prostě všude uvidíme jen projekce vlastních strachů, které generují naší obranné mechanismy. A neexistuje žádná síla, která by náš mozek dokázala přesvědčit o tom, že může existovat i něco jiného, než už ZNÁME ( z těch našich „blbých“ zkušeností).

Pouze SRDCE má moc, dát nám nahlédnout i tam, kde jsme JEŠTĚ NEBYLI. Tam, kde se skrývají nové zkušenosti – často výrazně lepší, než ty – které jsme doposud zažili.

Otevřené srdce je tím kouzelným proutkem, který nám rozšiřuje obzory. Jen díky němu se v našich životech zhmotňují zázraky. …proto se někomu dějí a někomu ne. ♥

V našem srdci je síla změnit svět…minimálně ten náš vlastní ♥

Míša