Setkání s osudem

Příběh kalendáře pro rok 2025 se právě otevírá… je příběhem setkání s naším vlastním osudem, který nám přináší impuls aktivovat v sobě svůj plný potenciál.

Pro každého z nás oním osudem může být něco jiného. Osud, který v příběhu představuje muž „v kápi“, může být cokoliv, o čem v hloubi duše sníme a vnitřně víme, že to k nám náleží a přitom se tolik bojíme se pro to rozhodnout v našem reálném životě. 

Někdy jde o vysněný vztah – a naši nevíru v jeho možnost.

Jindy o přijetí svého vlastního stínu – který jsme si „vytvořili“ vytěsněním některých velmi bolestivých prožitků. 

Nebo jde o naplnění poslání ve svém povolání, kdy jsme voláni k aktivaci vlastního potenciálu a my místo toho podvědomě žijeme svůj (nebo „rodový“) strach „nechci být vidět, aby mi zase nebylo ublíženo“. 

Zkrátka je to cokoliv, co je někde naší součástí a v určitý okamžik našeho života vystoupí do popředí a nutí nás opustit komfortní zónu, kterou jsme si kdysi vybudovali, abychom přežili – a stoupnout si do vlastní autenticity.

Slovy C. G. Junga: „Dokud neučiníme nevědomé vědomým, bude to řídit náš život a my tomu budeme říkat osud.“ 

Nahlédněme také do symboliky kterou můžete v příběhu pozorovat (oděvy/doplňky):

• Kapuce – je-li na hlavě představuje prvek – ne lidskou bytost – jedná se o formu energie, impuls / volně na zádech značí schopnost duchovního napojení
• Modrá barva – změna, nová zkušenost, vnitřní volání
• Bílá barva (trička, květina) – čistota, nevinnost, bezstarostnost, objevování vnějšího, křehkost
• Černá kožená bunda – ochrana
• Kožené náramky – obranné mechanismy
• Vínová barva – moudrost
• Černá barva – lak na nehty, krajka, sukně, barva v prstenu = přijetí
• Prsten – vnitřní rozkvět, autenticita na základě sebe-přijetí

Pojďme si společně tento rok povyprávět příběh o tom, že jsou fáze naší osobní cesty, které nelze přeskočit a že i strach a odmítání jsou přirozenou součástí života a pokud v nich dokážeme nesetrvávat patologicky dlouho, dovedou nás k sebe-přijetí a puštění se všeho, co už nám na další cestě životem neslouží.

A vzít si tak zpět, co nám náleží.

Leden

Dohoda duše – „Tvá duše je světlem na cestě…“ – moudrost, energetická rovina

Jsme na počátku všeho. Právě se zrodilo světlo našeho životního příběhu. Právě uzavíráme dohodu se svým osudem o tom, jakého potenciálu se v sobě chceme dotknout a rozvinout ho skrze svou fyzickou zkušenost.  „Toužím jít. Vím, že tohle potřebuji prožít.“ 

Jedna naše část, ta plná potenciálu – říkejme jí třeba osud, zůstává ve stínu (neprojevená) a vnitřně nás směruje na naší cestě.  Až přijde čas, vynoří se, abychom ji mohli integrovat a stali se celistvými – se vším, co k tomu patří .

„Děkuji Ti. Vím, že všechno zapomenu, ale doufám, že ne docela…“

Únor

Zapomnění a zkušenosti – „Zapomínáš, abys prožitky vyživil své srdce…“ – bezstarostným objevováním sbíráme zkušenosti

Abychom dokázali naplno žít svůj duchovní potenciál i skrze své fyzické tělo, je potřeba mít dostatečně velkou emoční a mentální kapacitu.

Představme si naše srdce jako sval – ne jen fyzický, ale i emoční – který v první části našeho života prostě sbírá zkušenosti (radostné i bolavé), aby se naučil rozšiřovat svou kapacitu toho, co je schopen (bez zkratu nervového systému) pojmout.  Každá zkušenost má za účel nás posílit a rozšířit tuto schopnost – někdy má formu pohlazení, jindy šoku.

S každým novým prožitkem zvětšujeme naše portfolio zkušeností a tím i naši vnitřní emočně-mentální kapacitu, aby se do ní ve chvíli, kdy nastane čas, vešel celý náš duchovní potenciál a byli jsme ho schopni skrze své fyzické tělo naplno žít.

Březen

Nastal čas – „Změna přichází, když jsme připraveni…“ – nastupují obranné mechanismy a potřeba se ochránit (zosobňují je náramky a bunda)

I když se nám to tak nemusí vždy zdát, každá změna do našeho života přichází přesně ve chvíli, kdy něco v nás už k ní dozrálo.

A nebo už jí opravdu nutně potřebujeme k tomu, abychom mohli dál pokračovat ve své cestě životem, protože příliš dlouho jdeme sami proti sobě (proti životu v sobě).

V té chvíli se začne vynořovat různými formami náš osud, aby nám přišel připomenout, kdo jsme a kam jsme měli namířeno. Zkusme proto o trochu víc důvěřovat procesu, kterým procházíme a nepřekážet naší vnitřní moudrosti v cestě, když se nás snaží nasměrovat na cestu, po které jsme si přáli jít.

Pokračování v dubnu …