NOVÉ PARADIGMA – Nový společný koláč

Téma, které nové paradigma přináší má velmi málo společného s přemýšlením. Přesto se mu pojďme naposledy pověnovat z hlediska logiky, abychom dokázali uvidět, CO SE nám to VLASTNĚ DĚJE… a mohli v klidu vykročit do nových vod objevovat mnohem podstatnější prvky života.

Podívejme se na to logicky…

Každý podvědomě PŘEDPOKLÁDÁME, že druzí vidí svět ze stejného úhlu jako my…ale samozřejmě, že to tak není…každý se na stejnou věc díváme z jiného úhlu pohledu a proto se navzájem „máme“ – abychom si pomohli uvidět co nejcelistvější část celého obrazu, jehož jsme součástí.

A právě proto je zde absolutně nepodstatné, co si kdo o čem myslí. Jde o to, co prožíváme. Stejnou situaci prožívá naráz někdo, komu je kolem 30ti let a je single. Ten se bude potýkat s jinými strachy a omezeními než někdo, kdo už je o pár roků zkušeností (ne nutně vědomostí) dál a je obklopen vnoučaty – tam budou vyplouvat zase jiné typy našich vnitřních projekcí, strachů a nejistot…a taky samozřejmě jinak uvidí situaci někdo, kdo je nemocný, nebo jeho nejbližší nejsou zdravotně v nejlepší kondici a někdo, kdo tohle vůbec neřeší…atd.

Každý vidíme jen „svůj“ kousek koláče…

A všechno jsou to dílečky jednoho celku a pomáhají nám uvidět celistvější obraz toho, na co se díváme…
Asi jako když si představíte, že uprostřed veliké louky je obrovský koláč a my všichni stojíme jeden vedle druhého podél celého jeho kulatého okraje.
A každý vidíme ze své pozice jen velmi malou výseč. Ta naše „výseč“ ale není CELÝ KOLÁČ!

Pokud si toto dokážeme uvědomit, máme možnost změnit přístup k tomu, co vidíme a také o tom, na co se díváme, zjistit víc, než se nám ukazuje. Až teprve, když budeme zkoumat a ptát se kolegů, kteří vidí koláč z jiného úhlu, máme šanci se dozvědět, že koláč není jen povidlový nebo tvarohový, jak ho vidíme my…ale že třeba díky člověku na úplně protější straně zjistíme, že v sobě má i hrušková povidla a rozinky či mandle.

Ten KOLÁČ je to, co máme společné…

… A buď to bude prostředek, který nás bude spojovat a obohacovat navzájem a nebo rozdělovat – pokud nepochopíme jeho účel (vyšší smysl)…protože bez pochopení se nám opravdu může zdát, že TEN KOLÁČ je příčinou našeho vzájemného oddělení…ve skutečnosti je jím naše vlastní nepochopení daru, který nám koláč přináší.

No a aby to nebylo příliš jednoduché, máme v tuto chvíli zdánlivě „na výběr“ ze dvou koláčů! 🙂

Nový vs. starý koláč…

Tím koláčem je paradigma, v němž žijeme..

Posledních cca 2000 let jsme žili v paradigmatu pod znamením RYB – ryby zosobňují dualitu (rozdělování celku na „dobro a zlo“ – ale celek je pořád jen celek, jakmile ho rozdělíme, rozpadne se). Tohle paradigma již skončilo (či je momentálně na odchodu) a to čím posledních mnoho měsíců procházíme si představte jako porod.

Kdybyste byli dítě, které netuší, jak probíhá porod a co je jeho „účelem“, cítili byste se k smrti vyděšeni, protože byste nechápali, co se děje a měli byste pocit, že vaše maminka umírá… A my teď přesně jsme u toho porodu (koukáme na oba koláče – a netušíme, že jeden umírá a zároveň se rodí nový). Abychom to úspěšně zvládli, potřebujeme:

Vnitřně zesílit…

• Proto celý loňský rok každý z nás procházel vnitřním usebráním a byl nucen setkat se sám se sebou a vším, čím se ve svém životě obklopil (jakoby v novém – nezkresleném – světle) – proto vše, co nebylo založeno na pevném, či poctivém a autentickém základu, nebo s námi „neladilo“, prostě skončilo.

Dokázat „u toho být“ (vědomě)…

• A podpořit tak proces, který každý porod vyžaduje – odevzdání se procesu, důvěra a vzájemná podpora – ne stresování se, panika a odpor (nesouhlas).
  To, co se teď žádá od nás je, přestat věnovat pozornost starému koláči a bez jakéhokoliv sentimentu začít věnovat pozornost tomu novému..

Nový koláč…

Nové paradigma, které se rodí je pod znamením VODNÁŘE – vodnář je inovátor a hledá cesty jak spojovat zdánlivě nespojitelné (to rozdělené)… Toto je svět, který už teď je tady „k dispozici“, staré paradigma už umřelo, není energií planety Země už podporováno (vše, co se děje, se děje na základě zvyšování vibrace planety a zároveň i naší vlastní) …jen nám (lidem) zřejmě bude trvat ještě pár let, než si toho všimneme.

Co vše za ty roky, než se probudíme BUDEME MUSET díky vlastní slepotě zažít, záleží jen na nás.

Je více než evidentní, že veškeré procesy, které probíhají a probíhat budou, nás potřebují právě teď v co nejvyšší možné kondici – tedy PROBUZENÉ z vlastních iluzí, kterými jsme se tak dlouho dobrovolně krmili..

Víte, ono na světě nejvíc ze všeho záleží právě na tom prožitku. A tohle se prostě opakovat nebude.

Píšeme nové dějiny…

Momentálně jsme součástí doby, kterou nikdo z našich prarodičů, ani pra-prarodičů nezažil, takže ji prostě neznáme… zároveň totiž s tím, že končí jedno paradigma, které trvalo přes 2000 let, tak také končí jeden mnohem větší cyklus – trvající 26 000 let – a začíná nový (26 000 letý) cyklus, takže je jasné, že  jde o dobu zcela výjimečnou, zlomovou a velmi podstatnou.

A to, co fungovalo v doposud hýčkaném konzumním způsobu života, už ztrácí vesmírnou právoplatnost. 

Doba, která přichází, s sebou nese nutnost účasti na společném dění v kolektivním poli energie – takže opravdu záleží CO a JAK prožíváme!

Podivíni v praxi…

Díky novým generacím, které se rodí, se lidstvu například zvyšuje schopnost telepatie. .. Jistě chápete, že s těmito schopnostmi už nelze nikoho oblbovat. 🙂 Už to prostě nebude možné.

Naše těla se přeprogramovávají na vyšší úroveň softwaru a je jim úplně jedno, jaký my na to máme názor a jestli to považujeme za konspirační teorii, nebo ne.

Už dříve se sem rodili lidé s touto „novou“ verzí softwaru. Jen v trošku menší míře.  Jsou to pomocníci, kteří jsou tak trochu „o krok napřed“, aby mohli pomoci těm, kteří se teprve budou přeprogramovávat. Můžeme jim říkat světlonoši. A protože teď se naráz přeprogramovává obrovské množství lidí, máme tady i větší množství svtělonošů – je víc práce! 🙂

Jsou to přesně Ti podivíni, kteří se celý život cítili, jako z jiného vesmíru a nebyli schopni zapadnout do společnosti. A cesty jejich životních příběhů byli přípravou na práci v této době. Pokud mezi ně patříte, přišel váš čas začít naplno pracovat a zářit! 😉

Vyberme si každý za sebe…

Nechme druhé žít jejich osobní příběhy. Vám by se taky nelíbilo, kdybyste chtěli jít do leva a pořád vás někdo strhával zpátky a tahal vás doprava. Nebo se pletu?

Přestaňme řešit a vyjadřovat se k rozhodnutím druhých. Jednak na našem názoru vůbec nezáleží, protože náš názor je platný pouze v naší výseči našeho životního koláče a také proto, že mi nikdy NEVÍME, jaký životní příběh si vybrala jejich duše a proč se rozhodují tak, jak se rozhodují. Je to jejich osobní pohádková story a jak dopadne, není naše starost.

Když se plně zaměříme na objevování toho „svého“, zjistíme, že máme do konce života o zábavu postaráno.

Poslední kontrakce…

A přesně proto, že staré paradigma je založeno na úplně jiných principech, než nové, má tak trochu problém „přijmout“, že už skončil jeho čas… a proto jsme TOLIK MOC intenzivně prostředky patřícími do starému paradigmatu (médii) ze všech stran masírováni, abychom byli udrženi v tom starém „zvyku“ co nejdéle – v bláhové naději, že se tak snad dá zastavit běh světa někde „uprostřed porodu“ 🙂 – NE, fakt se to nedá :)) Sorry jako….

Odkaz na video-rozhovor o tomto tématu najdete zde: NOVÉ PARADIGMA – Nový společný koláč

A zde přikládám video, které jsem nedávno vytvořila a mluví přesně o tom, proč je důležité umět si vystoupit o schod výš a podívat se na jakoukoliv situaci z vyšší perspektivy: KDYŽ NEMŮŽEŠ, PŘIDEJ…

A teď už mi nezbývá, než nám všem popřát příjemnou plavbu a objevování v nových mořích.

A opatrujte se! Míša