ČAS VYMĚNIT struny…

Tvrdé struny…tvrdý život

Mám doma kytaru. Mám ji doma přes deset let.

A na té kytaře jsem měla navlečené neuvěřitelně tvrdé struny. Byly to struny bluegrassové – velmi hezky znějí, ale musí se do nich víc „řezat“ a chce to dostatečně otlačené prsty zkušeného muzikanta, aby je umáčkl.

Já jsem však kytarista začátečník a taky holka! 😀 Ovšem celých těch deset let jsem (jako trubka) měla na kytaře ty tvrdé struny. Moc jsem na ni nehrála, každý stisk fyzicky bolel. Abych totiž dokázala zmáčknout struny tak, aby zazněl akord čistě, chtělo to veliký tlak a sílu a bříška prstů jsem měla téměř okamžitě silně bolestivě otlačená. ALE! Všichni kolem přece říkali „to musíš vydržet, to se prostě musí omačkat“. Jenže dnes  už vidím, že je trošku rozdíl mezi „omačkat“ a „OMAČKAT!!!“.

Bolí to, tak si tu bolest budu dávkovat…

Ale já přece chci hrát, proto jsem si tu kytaru pořídila! Vyzrála jsem nad situací lišácky 🙂 Rozhodla jsem se trénovat na kytaru pravidelně, ale jen 10 minut denně, abych si nezničila ruce a mohla druhý den hrát znovu.

A mezitím mi začala docházet spousta souvislostí mezi mým způsobem hry na kytaru a mým přístupem k životním těžkostem (bolesti) – prostě to musím vydržet!

A došlo mi, že ty struny mi na kytaru navlékal člověk, s nímž jsem strávila asi nejtvrdší tři roky svého života. Bylo to jedno z nejtěžších a nejbolestivějších období a rozhodně bych ho nevracela. Ale přitom pořád hraju na ty struny! Jinými slovy – snažím se žít jinak (hrát nové písně), ale se starým nastavením (staré struny), které zní „musím tu bolest vydržet“.

  • Kytara jsme totiž my. Naše bytost, naše tělo. Naše potenciály. Hmota, jíž máme k dispozici pro tvorbu.
  • Písně, které toužíme hrát, zosobňují naše sny a přání. To jakým způsobem si přejeme žít.
  • Struny jsou tím nástrojem, skrze který tvoříme zvuk písně, jíž chceme hrát. Jsou naším přijímačem i vysílačem. Tím, skrze co se TO VŠECHNO děje.

Rozhodnutí…jediný podstatný krok ke změně

A pak mi došlo, že je nejspíš už načase ty struny vyměnit. Že se snažím vytvářet „nové“ tóny skrze nastavení „starých strun“, které se mnou už dávno vůbec neladí a měly by být pohřbeny v minulosti. Že tím, že hraju na struny spojené s bolestí a pocity bezmoci asi těžko vykouzlím tóny, které mě budou bezbolestně těšit.

Dovolit si přeladit své nastavení… s pomocí druhých

Dlouho se mi do té výměny nechtělo, protože to sama neumím a dokonce si ani neumím koupit struny (aby měly hezký zvuk a zněly plně). Až jsem prostě došla k faktu, že to, že něco neumím, by neměla být překážka k tomu to udělat. Však není ostuda říct si o pomoc. A tak jsem poprosila o radu zkušenější kolegy z branže. A jeden mi obratem struny rovnou koupil a druhý navlékl na kytaru. Když jsem pak držela kytaru s měkčími strunami v náručí, skoro jsem plakala štěstím… to je úplně jiná píseň ♥

Struny hrají skoro samy a ještě z kytary sálá tak opečovaná a milující energie.

Přestat se držet starého… jen ze strachu z nového

A najednou to jde. Bez bolesti. Bez kompromisů a hladce. Hrála jsem přes hodinu a nemám tak bolestivě otlačená bříška prstů. Ale chtělo to vynaložit úsilí spojené s překročením vlastních pocitů nedostatečnosti a strachu z odmítnutí či neschopnosti a výsměchu.

Přeladila jsem svoje nastavení.není nutno táhnout si za sebou pytel bolesti.

Hmota zůstává…jen její vyzařování se mění

Ta kytara jsem já – ta zůstává, ale struny se dají kdykoliv vyměnit a znovu přeladit. Stejně jako se mění v daných cyklech náš život, stejně tak se mění i naše nastavení a pohledy na svět kolem. Je to přirozené a naprosto v pořádku.

My sami jsme nástrojem na, který hrajeme..a to jaké zvuky šíříme do okolí, závisí na nás samotných. Na našem vědomí si toho, kdo jsme. Jak cítíme rytmus vlastního dechu a jak jsme ochotni mu přizpůsobit tempo písně, kterou toužíme hrát.

Na tom, jak cítíme tep vlastního srdce a nakolik dokážeme využít své schopnosti i slabosti. Pak už umíme kvalitně vyhodnotit, jaké struny jsou ty pravé pro nás.

Někdo má raději zvuk cinkavý a veselý, jiný zase zvuk sametovější a hlubší…a každý tak svou písní jsme schopni obohacovat všechno a všechny kolem nás. Prostě jen tím, že jsme. A že máme naladěné ty (pro nás) správné struny ♥

Trpělivost růže přináší…

A pro „ladiče“ začátečníky ještě jedna připomínka na závěr. Když navléknete nové struny, chvíli trvá, než si tzv. „sednou“. Takže ze začátku je musíte častěji dolaďovat, než si na sebe s kytarou zvyknou. A jejich zvuk se bude krystalizovat dle toho, jak často a jak poctivě na ně budete hrát.

My jsme tím nástrojem a je jen na nás, zda budeme hrát falešně a nebo si dáme tu každodenní práci s tréninkem a budeme se neustále snažit co nejkvalitněji vyladit zvuk, který vysíláme. O tom je totiž cesta životem. Neustále se udržovat v „sou-LADU“ se vším kolem nás.

Držme si palce, ať se nám daří včas rozpoznat dobu, kdy už je čas vyměnit struny a přeladit svá nastavení.

S láskou, Míša

 

 

 

"Mou životní vášní je pomáhat druhým NAJÍT v sobě SVĚTLO a POZNAT sílu jeho záře." Kdo jsem, si přečtěte zde >>
Komentáře