JSEM ČARODĚJNICE? Možná…a kdo není?

Mám ráda čarodějnice..a víte proč? Protože pro mě jsou to lidé, kteří dovedou vědomě pracovat s větším množstvím vlastní energie, než ti, kdo si svou moc neuvědomují.

Čarujeme všichni, otázka je, jak…

Jasně, že jsem taky čarodějnice, stejně jako my všichni. A je celkem jedno, zda schopnosti vnímat svět z více úhlů, nebo touze po poznání a vědomém fungování v realitě, v níž žijeme, budeme říkat čarování, alchymie, šamanismus a nebo třeba duchovní způsob života. Pořád jde o nějaký stupeň prozření a vědomé práce se sebou a vlivy kolem.

Energie, jíž jsme všichni obklopeni, tady byla, je a bude…a to bez ohledu na nás a naše názory na ni. A dokonce i bez ohledu na to, zda s ní hodláme spolupracovat, nebo se ji rozhodneme „ignorovat“.

Celé velké životní čarování je jen o tom, zda s danou všudypřítomnou energií máme zájem konstruktivně  spolupracovat, nebo se nevědomě podílet na jejím destruktivním zneužívání.

Pro příklad takového destruktivního zneužívání nám dnes krásně slouží média všeho druhu. Například takové pomluvy, nebo závist, nátlak na druhé, či agresivita… to vše je magie…černá magie, přátelé.

Takže, pokud někomu něco nepřejete, nebo někoho drbete, když zrovna není přítomný, jste vlastně mnohem nebezpečnější svému okolí, než lidé, kteří jsou jako čarodějnice označováni.

Schopnost jemnohmotného vnímání

Osobně věřím, že schopnost jemnohmotného vnímání v sobě máme všichni. Jen je potřeba ji, stejně jako všechny ostatní dovednosti, trénovat.

A přijde mi mnohem funkčnější zjemňovat a pročišťovat své vnímací schopnosti, než vypouštět do světa svůj hnůj bez ohledu na to, na koho napadá. Přeci jen, přiznejme si, že víme, že nikdo z nás se nenarodil proto, aby ze sebe dělal odpadkový koš pro druhé. 🙂

Taky mi připadá smysluplné učit se naslouchat přírodním zákonům, které platí a fungují napříč tisíciletími po celé Zemi, bez ohledu na rasy či náboženská vyznání.

Jako například: Co vyšleš, to se ti vždycky vrátí…a co odevzdáš, to bude použito proti tobě.

Moje čarodějná láska až za hrob…

Víte, když se narodíte v ascendentu Štíra, jen těžko se budete vyhýbat tématům, která zavánějí mystikou, tabuizovanými informacemi, nebo hlubokými myšlenkovými pochody a transformačními procesy. Prostě to miluji a zajímá mě to 🙂

Mám jednu velkou životní lásku… a ten mi před pár lety řekl:  …“takže jsi čarodějnice“…a opravdově zesmutněl. V tu chvíli jsem měla pocit, že na místě umřu. Ten tón, kterým ona slova pronesl, dehonestoval kromě mě samotné také vše, na čem mi v životě záleželo a co mi dávalo hluboký smysl. A pak odešel… a já se bála i plakat, abych se nerozsypala na kousky, které už nikdo nesloží.

Pocity zmatku, bolesti a odmítnutí časem vystřídal pocit smíření a přijetí zodpovědnosti za vlastní jinakost.

Paradoxem je, že právě ta moje životní láska mě přivedla k prohloubení schopností, které mě od ní (v mých očích) odloučily.

Občas je potřeba umět odmítnout to, po čem nejvíc toužíme, proto, abychom zůstali věrní sami sobě. A přitom stále věřím, že to, co k nám opravdu patří, se nám vrátí zpět v silnější a vyladěnější formě, než kdy předtím. Stejně jako Fénix musí nejdřív shořet, aby se mohl z vlastního popela znovu zrodit. A o tom je „moje“ láska až za hrob ♥

Přeji nám všem láskyplné a vědomé čarování na cestě za našimi sny!

Míša