Křikem maskujeme nepoctivost | Denní zamyšlení

„Křikem se jen snažíš zamaskovat prázdnotu svých slov. Srdce totiž mluví hlasitěji v tichu.“ ♥

Aneb…

Když nemáš, co povědět, je potřeba ta prázdná slova alespoň halasně opakovat. Ona se po dostatečném omílání vryjí druhým do podvědomí… Pro mě je takový způsob komunikace mentálním znásilňováním.

Stále si dost často pleteme kvalitu s kvantitou. Časy se neustále mění a my s nimi. Bezmezná důvěra ve vše, co kolem sebe vidíme v tzv. „reálném“ světě, není na místě. A to v žádném ohledu.

Vnímat znamená vidět pravdu…

Je potřeba naučit se VNÍMAT a ne „jen“ VIDĚT.

Neb, jak pravil Malý princ, „To podstatné, je očím neviditelné“ ♥

Pokud je něco bezcenné a prázdné (zejména informace), je prostě POTŘEBA je nějakým způsobem okořenit, aby zaujaly tam, kde by přirozeně naše srdce celkem logicky vůbec nereagovala. Srdce je totiž jediný přijímač, který nelze oblafnout. Ale lze jeho hlas přehlušit křikem mysli, který je vyvoláván strachem.

Nač si ještě házet klacky pod nohy…

Setkávání s vlastními vnitřními strachy je, myslím, dostačující materiál k objevování vlastních rezerv a nepoznaných schopností našeho potenciálu…netřeba vyživovat je ještě zvenku cílenými blamážemi.

S láskou..♥ ,

Vaše (i v dešti tančící) Míša