Mrak je mrak… | Denní zamyšlení

„Mrak je mrak. Draka z něj uděláme teprve my sami.“

Aneb…

I mraky do života patří… jen si nesmíme plést pojmy s dojmy..a to doslova. Mé dnešní meditativní posezení u rybníku mi přineslo krásný obraz.

• Mrak (myšlenka), který pozorujeme skrze vodu (naše emoce), nabývá na intenzitě a vytváří z něj drama.

Mraky se honily po obloze a odrážely se v zrcadlové hladině vody. Načež odraz mraků v hladině byl mnohem tmavší a působil mnohem hrůzostrašněji, než při pohledu na nebe.

Vezmeme-li v potaz, že mraky zosobňují naše myšlenky, a voda naše emoce, můžeme uvidět, že dokud myšlenky nepromítneme do našich emocí a pocitů, nemají zdaleka takovou sílu nás děsit a zastrašovat.

Jinými slovy, pokud necháme myšlenky projít na jejich úrovni – tedy pouze v hlavě – a nepopustíme je hlouběji do našeho vnímacího systému (k pocitům), jen se nám ukážou v celé své kráse a zase odplují.

Mraky nejsou špatné…jsou to mraky

Na mracích (myšlenkách) samotných není nic „špatně“, my z nich to „špatně“ následně vytvoříme. Pokud si totiž nevšimneme, že myšlenka není stejná energie jako pocit.

Myšlenky fungují v jedné vrstvě našeho vnímání – takové povrchovější, abychom byli schopni celkem rychle věci vyhodnotit. Jak jsme si psali už v článku HLAVA, TĚLO a SRDCE v souladu, pokud tuto myšlenku strachu nebo vlastní nedostatečnosti přijmeme, automaticky ji tak pošleme do další vrstvy našeho vnímacího mechanismu – do úrovně citové. Emocionální úroveň se vrhne do pečlivého zkoumání a my tím tak krásně živíme naše strachy (vzniklé v hlavě) emocemi. V tomto spojení už mají takovou sílu, že jsme schopni je i zhmotnit svou pozorností v reálném životě.

Nepleťme si pojmy s dojmy…

• Myšlenky – pojmy
• City – dojmy

Myšlenka sama o sobě, je-li nepodporující, nevadí. Vadí, když ji začneme vyživovat pocity s ní spojenými. Tím totiž roste a nabývá na síle. My jsme tak nuceni jí věnovat intenzivnější pozornost, protože se nám připomíná nejen v hlavě, ale i skrze pocity. A jak jistě víme, před těmi jde „utéct“ ještě méně, než před myšlenkami.

A protože energie, která vznikne nemůže zůstat stát, naprosto přirozeně bude mít snahu se „posunout“ na další (pro ni zajímavější) level…tedy do hmoty. A my jsme právě vytvořili (tím, že jsme jí vdechli život emocí) reálnou myšlenku strachu, která je odhodlána zhmotnit se i na fyzické úrovni. A čím více ji budeme živit emocemi, tím rychleji získá potřebnou sílu k tomu, to skutečně udělat.

Držím palce nám všem, kdož se potýkáme se svými vnitřními draky v podobě vlastních nevybíravých myšlenek. A přeji nám, abychom dokázali v sobě i kolem sebe vědoměji živit pouze to, co opravdu chceme ♥

S láskou, Míša