NEJDE MI se ROZHODNOUT… Ego vs. Duše

Pokud se vám nedaří rozhodnout, protože ve vás hovoří stejně silně „dva hlasy“ – vězte, že se ve vás právě dohaduje vaše vlastní Ego a hlas vaší Duše.

A teď koho z nich poslechnout, hm? 🙂 V pohádkách je to přece vždy jasné.. tak proč v životě už tak často ne?

A proč je dobré vědět, jestli ve chvíli, kdy se o něčem rozhoduji, mi „radí“ hlas mojí duše, nebo hlas ega?

Inu, je to prosté…duše nemá žádné vedlejší záměry a vede nás přímo k naplnění našeho životního poslání a také splnění našich snů.

Ego to s námi sice „myslí dobře“, ale ve skutečnosti nám v dosažení šťastného života velmi často spíš brání ( z mnoha pochopitelných důvodů).

Hlas duše… moudrá stařena (matka)

Hlas naší duše se vlastně rovná hlasu naší vlastní podstaty s níž a pro níž jsme se narodili. Čili je to taková vnitřní moudrá stařena, která si na sebe na nějakých pár let navlékla hábit mladého pružného těla, aby mohla prožít to, co bez něj prožít nelze. Tedy celou škálu emocí a prožitků (emocionálních i fyzických), které umožnuje pouze naše fyzická schránka.

Představme si naši duši jako moudrou bytost, která zná své místo na Zemi, ví, že smrtí nic nekončí a také ví, že se sem přišla něco naučit a mnoho prožít a naplno si užít. Představme si ji jako moudrou, zkušenou ženu, která už nemá potřebu poutat pozornost, aby se cítila milovaná. Která ví, že mlčení často řekne víc, než tisíce prázdných slov. Která spolupracuje naplno se svou intuicí a nechává se vést, protože ví, že její intuice vidí víc a mnohem dál, než dohlédne její lidské oko.

Hlas ega… „důležitej“ puberťák

No a teď si představme, jak asi vypadá naše ego a jakou má vlastně motivaci nám dávat rady do života. Jako duše jsme se narodili, ale ego jsme si osvojili – jinými slovy, přijali jsme ho jako pomocníka, abychom v tomto hrubém světě jako čisté, zranitelné a nezákeřné dětské bytosti vůbec „přežili“.

Já svoje vlastní ego vnímám jako cca desetiletou neuvěřitelně důležitou holčičku, která touží být všeho součástí a o všem chce všechno vědět a mít nad tím kontrolu. Ona to nedělá ze zlé vůle, chce se cítit užitečná a chce mi „pomoct“ v každé situaci, aby mě uchránila bolestivých prožitků, s nimiž jsem se kdysi setkala a ONA se v tu chvíli zrodila jako „kouzelná víla“ z té bolesti, aby za mě nasbírala zkušenosti a příště mě včas před takovou hrůzou (zradou, zklamáním, pocitem viny, pocitem trapnosti atd.) varovala.

Jak s těmi dvěma pracovat?

Duši stačí naslouchat. Přináší vždy naprosto přesné informace a vedení, jen nám často trvá, než si je zasadíme o kontextu toho, co prožíváme.

Ego vždycky přifrčí hned jakmile zbystří jakoukoliv hloubku v tom, co prožíváme – byť by to byly příjemné emoce jako vzrušení, nebo těšení se. Protože není zas až tak vnímavé, aby bylo schopno rozeznat emoci dle jejího zabarvení… rozeznává chvíli, kdy má přijít na pomoc pouze podle intenzity prožitku. Podle toho poznáte, že jde o robotický prvek bez duše – není schopen (duši tak přirozené) empatie.

Povaha Ega

• Vyživuje ho strach
• Rozděluje – škatulkuje
• Vidí „proč to nejde“ – nechápe souvislosti
• Je rigidní
• Potřebuje a miluje jistoty
• Snaží se neprožívat emoce
• Má hrůzu z toho, že udělá chybu
• Potřeba kontroly nad vším
• Neshody bere jako zranění, ublížení – vše si bere osobně
• Obrana – varuje
• Kalkuluje a vypočítává
• Hledá zkratky a kličky
• Má hrůzu z bolesti
• Odevzdávání vlastní zodpovědnosti ( „oni za to můžou“ )
• Pozornost se snaží získat dětinským způsobem ( soupeření, hlasitost, agresivita, lstivost, vytváření dramat )
• Krátkozrakost
• Sobeckost, zahleděnost do sebe a svých potřeb či problémů, bere ohled v každé situaci na sebe, ne na druhé
• Lež a iluze
• Kritik – vnitřní i vnější ( Role oběti – „nemůžu, nesmím“ / Role tyrana – „musím, chci to hned“ )
• Manipulace
• Nedůvěra
• Reaktivní
• Nesnáší změny
• Rozhodnutí činí na základě strachu a tlaku, či pocitu ohrožení
• Pro argumenty utíká do minulosti či budoucnosti ( nedokáže existovat v přítomném okamžiku )
• Potřebuje mít pravdu
• Vystupuje i reaguje jako dítě

Povaha Duše

• Vyživuje ji odvaha
• Spojuje ( hledá společný bod )
• Vidí „kudy vede cesta“ – chápe souvislosti
• Je živelná
• Potřebuje prožívat
• Miluje prožívat plnou škálu emocí
• Nebojí se dělat chyby – ví, že tak nabírá zkušenosti
• Umění odevzdání se proudu života
• Neshody a zranění bere jako výzvy a lekce
• Podporuje
• Je přímočará a otevřená
• Je upřímná
• Ví, že bolest k životu patří – rosteme skrze ni
• Má odvahu přijmout vlastní zodpovědnost ( „co to znamená pro mě?“ )
• Nemá potřebu poutat pozornost
• Bere v potaz dlouhodobý efekt v každé situaci – pro všechny zúčastněné
• Nesobecká, milující, chápající a přijímající
• Pravda a objektivnost – za všech okolností
• Tvůrce – zabývá se tím, co může světu dát a čím ho může obohatit – ne, co od něj získá nazpět
• Komunikace a sdílení
• Důvěra
• Konstruktivní a kreativní
• Ví, že život je jedna veliká transformace a změny jsou jeho součástí
• Rozhodnutí činí na základě lásky k SOBĚ i VŠEM zúčastněným
• Neargumentuje – prostě je přítomná tomu, co je
• Ctí pravdu svou i ostatních – chápe, že každý se díváme na stejný koláč z jiné strany
• Vystupuje i reaguje jako dospělý a zralý jedinec

Dvě polohy ega…

Ego se dokáže pohybovat (pouze) ve dvou polohách – nikde jinde ho nenajdete.

1. Dominantní
2. Submisivní

Neumí totiž partneřit.

Takže, pokud u vás převažuje většinu času vaše ego, budete mít (podvědomě) potřebu mít buď „navrch“ a nebo (pokud vnitřně vyhodnotíte, že „nemůže na mít navrch“) přijmete roli „mučedníka“.

Možná už jste slyšeli slova jako Tyran a Oběť – oba tyto termíny jsou opačné polohy téhož bezuzdného ega. Tedy hodně rozzíveného puberťáka, který by skutečně potřeboval nastavit jasné hranice.

Ego nesnáší prožívat emoce…bere to za slabost

Ego sice nechce prožívat emoce, ale duše v tomtéž těle emoce k životu potřebuje, takže ego si je snaží vzít oklikou skrze druhé lidi – proto vyvolává dramata (manipulace).

Pozn. Pokud už z někoho, kdo je tak přesycen prázdnotou vlastního ega navíc ještě tryskají emoce na všechny strany, je to poslední velmi silné a intenzivní volání jeho duše po prožitcích. Jinými slovy – on sice nechce vlastnit emoce, ale pořád v němž ještě žije duše a ta je k životu potřebuje, takže už se ho neptá na svolení a i přes jeho pevné obrany chrlí emoce ven kudy to jen jde, absolutně bez kontroly.

Závěrem – jak komunikovat s egem…

Na závěr mám jeden podstatný poznatek. Ego je naše součást a rozhodně není to náš nepřítel. Je to prostě jen „šéf našich obranných mechanismů“…určitě nám mnohokrát pomohlo vytrhnout trn z paty. A když se s ním naučíme správně komunikovat, přestane na nás dotírat a neustále na sebe upozorňovat.

Moje ego jsem (na základě jedné zajímavé metody) pojmenovala „Staralka“ – protože přesně taková ona je 😀 Má o mě prostě pořád starost a tak kdykoliv cítí příležitost, přispěchá, aby mi byla nápomocná. Úplně ji vidím jako copatou nohatou holku, která prostě touží být u všeho a chce se u toho cítit platná. Není to žádná mrcha, ani ďáblice – je to prostě nedoceněné děvče, které moc stojí o pozornost a uznání.

A tak moje doporučení jest… Mluvte se svým egem, jako s touhle snaživou a nedoceněnou bytostí. S pochopením jí vysvětlete, že si vážíte její snahy vám pomoci, ale že se cítíte dostatečně silní, abyste danou situaci zvládli a že tentokrát její pomoc opravdu nepotřebujete. A pošlete ji hrát si na písek za ostatními dětmi – kam patří a kde jí bezpochyby bude mnohem lépe. ♥

Opatrujte se moji milí, se všemi svými částmi – protože díky nim jste jedineční a nenahraditelní.

Míša