„SMRÁDEK“ nejen ve vtazích…

Za termín „smrádek“ musím poděkovat MUDr. Janu Vojáčkovi. Použil ho sice v malinko jiném kontextu – protože se tohle téma netýká jen vztahů, ale mně tak pomohl pojmenovat bod zlomu, který mě v každém vztahu, či situaci donutí přestat tomu věnovat pozornost. I když ne vždy je to, samozřejmě, úplně snadné.

Co je to ten „smrádek“…?

Zkrátka „něco nám nevoní“… neladí… neštymuje.  Jinými slovy – intuice nám jasně říká, že to co vidíš, není čisté a průzračné.

Intuice je vlastně takový filtr, který, pokud prochází čistým prostředím, nezachytává žádné nepříjemné pocity. A pokud procházím prostředím, kde ve vzduchu poletují částečky čehosi „navíc“, tento filtr to zachytává a způsobuje mi to nepohodlné pocity jako např. zmatek, nepochopení, smutek, pocit oddělenosti nebo třeba pocit osamění.

Protože díky těm částečkám navíc, které nám berou pozornost, nejsme jakoby schopni být v plném propojení se vším kolem nás. Ruší nás to v přirozeném a hladkém plynutí v proudu života.

Pokud neplyneme životem hladce – nejsme ve zdravém prostředí.

Jak vzniká „smrádek“ ve vztazích…

Může to mít dva důvody – mluvím o nich ve videu (Jak) POZNÁŠ, ŽE LŽE!

Nedostatek otevřenosti

• Příčinou nedostatku otevřenosti ve vztahu (ke komukoliv) může být např. strach, že nebudu přijat a milován takový, jaký jsem. Nebo nedůvěra v druhé, protože už jsem byl tolikrát zraněn, že je pro mě velmi těžké znovu uvěřit a riskovat další ránu.
• V tomhle případě si mohou oba ve vztahu vzájemně pomoci tím, že si budou trpělivě naslouchat a dají si prostor objevovat, jak moc je který z nich uzavřený a co ho k tomu vlastně dovedlo.

Čili v tomto případě je léčivá společná komunikace. Asi jako když se snažíte přesvědčit týrané zvíře, že vy mu opravdu neublížíte. Chce to trpělivost, ale stojí to za to.

Nedostatek upřímnosti

• Příčinou nedostatku upřímnosti může být, kromě čisté vypočítavosti a chamtivosti také velmi hluboké trauma, o kterém ani sami nevíme, a přitom velmi zásadně ovlivňuje náš pohled na svět a druhé lidi. Řečeno lidově – máme hodně zapatlané a zamlžené přední sklo, přes které se díváme na svět. A tohle zapatlané sklo, nám NEDOVOLUJE vidět druhé čistě a nezkresleně. A protože trauma vždy souvisí s obrovským množstvím potlačené bolesti, kterou „raději“ nechceme uvidět, díváme se na druhé skrze filtr právě oné bolesti – tedy ze všech stran očekáváme napadení, každý nám chce ublížit, láska na světě neexistuje atd.
• V tomto případě je bohužel nemožné vztah uzdravit společně. Dokud dotyčný nesebere odvahu se se svým traumatem setkat a pochopit, nedokáže se posunout dál. Cesta ven totiž vede pouze přes osobní rozvoj jednotlivce. 

V tomto případě toho komunikací moc nezmůžete. Tam je totiž problém mnohem hlubší. A ten si musí vyřešit dotyčný sám.

Uzavřenost vs. neupřímnost ve vztahu…

Takže pokud se nacházím ve vztahu, kde je problémem nedostatek OTEVŘENOSTI, mohu být aktivně účastna na jeho uzdravení.

Pokud jsem ve vztahu s nedostatkem UPŘÍMNOSTI, neexistuje lepší řešení pro oba zúčastněné, než ze vztahu odejít – ať je to jakkoliv těžké a bolavé. Protože já dotyčnému nemůžu pomoci vyřešit jeho bolest a dokud od něj neodejdu a nedám mu osobní prostor pro sebereflexi, on nebude mít možnost si „všimnout“, že má problém, který ho svazuje a ovlivňuje v interakci s druhými.

Intuice…

Pojem intuice je dle mého cítění buď démonizován (myslíme si, že každý, kdo má rozvinutou intuici musí být nutně kartářka nebo čaroděj :-D), nebo dost podceňován (intuici totiž nemají jen ženy!).

Intuice je náš vnitřní smysl pro rovnováhu a vyladěnost prostoru kolem nás. Je to přesně ta schopnost rozpoznat CO JE PRO NÁS to nejlepší a zdravé. Ukazuje nám, kterou cestou máme jít, abychom došli k naplnění svého potenciálu a žili šťastný život.

Je to jasný dar. A je opravdu jen na našem uvážení, zda se tento dar rozhodneme ignorovat, nebo budeme mít chuť s ním navázat vztah a objevovat svět mnohem barvitějším a zajímavějším, láskyplným způsobem.

Pokud se necháváme vést intuicí, můžeme si být jisti, že každý náš krok bude uzdravením pro nás a zároveň i pro druhé. Protože to ona je spojkou mezi naším malým fyzický tělíčkem a záměrem naší duše. Proto vždy koná z pozice absolutního přehledu a bezpodmínečné lásky.

Intuice nekalkuluje a tak není schopná „vymyslet“ cokoliv, co by bylo pro kohokoliv ze zúčastněných destruktivní.

My si totiž vzájemně ubližujeme pouze proto, že nedokážeme dohlédnout všechny puzzlíky skládačky, které jsme však sami součástí. Intuice se ale dívá z výšky, takže ona jako jediná skutečně dokáže nakonec to puzzle poskládat. A čím méně se jí v tom budeme „hrabat“, tím rychleji celé to naše puzzle seskládá.

Chce to však velikou odvahu důvěřovat jí a nechat se vést. Náš způsob vnímání z pozice malé hrací figurky je velmi krátkozraký – proto jsme dostali pro cestu životem jako dar právě naši intuici.

Takže zpátky ke „smrádku“…

Právě ten pojem smrádek totiž jako jediný popisuje to intuitivní a logicky nevysvětlitelné „proč“ něco ANO a něco určitě NE – ať už se to na povrchu zdá jakkoliv nelogické a rozporuplné.

Jsou situace, kdy mi dává obrovský smysl s někým „ztrácet“ čas a trpělivě s ním prožívat vše, co přichází, protože to sice může být nepříjemné, ale je to OPRAVDOVÉ.

A pak jsou ty rádoby „neodolatelné“ situace, jako „Ty, jo s Tebou se baví místní celebrita, jo?!!!“…jenže pokud se s takovou „celebritou“ táhne jakýsi nečitelný „smrad“, přestává mě zajímat cokoliv, co se mi takový člověk snaží naservírovat.

Mám to tak se všemi lidmi i situacemi. Cítím „smrádek“? … přestává mě to zajímat, ztrácí to pro mě hodnotu a prostě to NEMŮŽU a nechci brát vážně a už vůbec to nehodlám vyživovat svou energií a pozorností.

Ať už smrádek vzniká proto, že se druhý bojí být sám sebou, nebo proto, že prostě něco záměrně skrývá. Výsledek je stejný. Pořád způsobuje otrávené ovzduší mezi námi a evidentně s ním nedokáže, nebo nechce nic udělat… a já se vedle něj nehodlám zadusit pro „dobro“ druhých.

Co koho z nás čeká…

Představme si, že lidé natolik zvyšují svou vnímavost a citlivost, že si časem všichni „uvidíme“ do hlavy. To samo o sobě vypovídá u nevyhnutelnosti zvýšení kvality vztahů všeobecně. Pak už stejně pro žádný „smrádek“, nebo chcete-li „mlžení“ nebude prostor. A začínáme…TEĎ! ♥

Samozřejmě, může se stát, že si někteří nevšimnou, že jsou průhlední jako kopírák, a přesto se pořád budou snažit hrát své soukromé divadélko na druhé, ale to už je jejich životní příběh a víte, jak to s takovými dopadá v pohádkách… 🙂

Opatrujme svá srdce, moji milí…

… neb jsou branou k řeči naší duše ♥

S láskou, Míša