ŠTĚSTÍ SI KRADEME SAMI…svou nenechavostí

Štěstí si krademe sami…

Když si to uvědomíme, můžeme ho přestat krást sobě i ostatním. Štěstí se totiž nedá chytit, dá se jen procítit a prožít.

Pro příklad si představme teď aktuální téma. Je jaro, začínají kvést mé milované šeříky a první, co většinu z nás napadne, je začít otrhávat jejich květy a cpát je doma do vázy – kde mimochodem za pár dní uschnou – abychom si doma vytvořili příjemnou voňavou jarní atmosféru a nasytili tak svou potřebu krásy.

A tak mě k tomu napadá – proč vytvářet atmosféru jara, když jaro venku JE…?

Každý z nás máme potřebu nasytit se krásou, jenže způsob, jakým to manifestujeme, způsobí, že za chvíli budou všechny keře otrhané a opravdu nebude nikde ani květ šeříku. Tedy způsobíme skutečný nedostatek sobě i ostatním. A přitom bychom se tou krásnou vůní i pohledem mohli všichni těšit na svých procházkách přírodou po celou dobu, kdy šeříky kvetou.

Jak dlouho nám vydrží …ve váze?

Květiny nerostou a nekvetou proto, abychom je trhali, ale proto, abychom se stejně jako ostatní živočichové mohli sytit jejich vzácnou a krásnou energií po celou dobu, kterou k tomu mají přírodou vymezenou.

Ze strachu krademe tam, kde se máme učit otevřít…

Krademe si vlastní štěstí z pod rukou, ze strachu, že na nás nezbude. Ale tím opravdu tvoříme realitu, že nakonec na někoho nezbude.

Neustále tvoříme. A buď máme sílu tvořit láskyplně a nechat věci plynout a dýchat a dokážeme se na ně naladit tak, že kouzlo, které nám přinášejí oceníme a nasytíme se jím. A pak pocitem vděčnosti můžeme vrátit danému daru energii, kterou nás oblažil… nebo tu sílu nemáme a snažíme se všechno držet ve svých dlaních. Čím méně živíme svou vědomou sílu, tím více nás ovládá a naplňuje strach a tím více všechno držíme.

Představme si, že držíme v dlani malé, křehké ptáče. Přece víme, že nemůžeme dlaň křečovitě svírat, jinak ptáče zahubíme. Stejné je to se vším, co nám do života přichází.

Pracuj na sobě, nebo na Tobě bude pracováno…

Každý máme svou mentální, emoční i fyzickou kapacitu a ta je neustále každý den, každou vteřinou vyplňována. Tento proces probíhá nezávisle na našem rozhodnutí.

Věřím tedy, že je mnohem výhodnější být si vědom, ČÍM vyplňuji svůj vlastní prostor, v němž žiji svůj život, než si do něj nevědomě nechávat implementovat to, co by zřejmě bylo žádoucí pro ty, kteří ještě nepochopili, že když si „nahnojí“ do vlastního hnízda, pak si v tom hnoji taky ustelou.

Nenechme se svými strachy svázat k nemorálnímu jednání. Vypněme televizi a všechny naše iluze.

Pojďme ven, zhluboka se nadechněme a propusťme aspoň na chvilku svůj strach…protože to opravdové JARO JE TADY..právě teď a v plné síle. A za chvíli odplyne po řece života zase tam, kde bude sbírat síly na další návrat.

Hawk! ♥

S láskou, Míša