„Životem je třeba protančit. Jedině pak dává smysl jeden krok vpřed a druhý vzad.
…Pro ten rytmus.“
Společný rytmus je tepem našich srdcí…
Často se setkávám s postojem k tanci spíše odmítavým. A to nejen z řad mužů. Přitom, právě tanec je jakousi paralelou našich životů.
Říká se, že láska bolí…. ale láska nebolí – a podle toho ji vždy poznáte. 🙂 Tu bolest způsobujenaše vlastní neochotabýt flexibilní a v souladu s rytmem.
Skrze naše tělo poznáme nejvíc sami o sobě…
Například..Jak moc nám ženám dělá problém „nevést“ partnera po tanečním parketu a jen „se nechat vést“ – tedy ty kroky vzad. Vždyť jedním krokem vzad se posouvám k dalšímu kroku vpřed!
Jak moc jsme „prkenní“ a nepoddajní? A jak cítíme společný rytmus, ne jen ten svůj vlastní?
Dokážeme se s druhým sladit alespoň na pár chvil v jednu společnou bytost, nebo nám náš vnitřní strach velíMÍT VŠE neustále PODKONTROLOU i za cenu, že s sebou smetu k zemi druhého?
Která melodie či rytmus naše tělo rozvlní?
Máte radši pomalejší a vláčnější tempo – tedy i v životě?
Na vše potřebujete dostatek času a prostoru..? Nebo jste nadšení při skočných, divokých tancích? Není to tak, že i v životě máte radši TO, CO JE VIDĚT na povrchu, než to, co ten povrch tvoří?
A co vášnivé tance v páru?
Nejdou vám, nebo jste schopni se s partnerem „pomilovat“ na parketu?
Dovedete i v životě projevit své vášně?
…A nebo milujete všechny varianty a jen se učíte přizpůsobovat změnám rytmů a rychlostí? A ty tance, jejichž prvky nepatří k vrcholům našich schopností, přijímáte jako výzvy…„když ne dnes, tak zítra už určitě!A nebo klidně pozítří…ale jednou to klapne a já to dokážu!“
Přeji nám všem, abychom dokázali uvidět sebe sama v každém člověku, s ním se na parketu života potkáváme
"Mou životní vášní je pomáhat druhým aktivovat v sobě svůj nejvyšší možný potenciál a stát se tak hlavním hrdinou vlastního příběhu." Kdo jsem, si přečtěte zde >>