KDE SLOVA NESTAČÍ – tam začíná život ♥

Život je plný překvapení, úspěchů, neúspěchů, vrcholných okamžiků i propadů…ale potom také čas od času přijde s něčím EXTRA.

S něčím, co nás jakoby probudí z naše denního snění a nutí nás BÝT plně v daném okamžiku, v dané situaci. Chvíle, kdy nám dojde, že není v našich silách změnit to, co se děje, a že i když bychom si přáli, aby bylo vše jinak, jsme zkrátka postaveni před situaci tak, jak je – bez možnosti volby, která by nám situaci usnadnila.

Co dělat, když někdo, kdo je vašemu srdci blízký, trpí a vy víte, že mu nemůžete pomoci. Že jsou v životě situace, které nikoho neušetří a jste si moc dobře vědomi, že ani vám v takové chvíli nepomůžou žádná chlácholivá slova, optimistické moudré životní rady a ani debaty o všem možném, hlavně se úzkostlivě vyhýbající danému tématu. Zkrátka i nepohodlná, tabuizovaná témata, k našim životům patří.

Co opravdu můžeme udělat pro druhého?

Děláme to většinou až v bezradnosti ale ve skutečnosti to jediné – avšak velmi podstatné – co můžeme pro druhého v takové chvíli udělat je otevřít mu srdce a svou náruč. Tím, že dáme situaci možnost, aby byla prostě „jen“ UVIDĚNA, UCTĚNA a PROŽITA, tím se zmobilizuje vnitřně v dotyčném přesně tolik síly, kolik potřebuje k jejímu přijetí. A až přijde ten pravý čas, také k jejímu propuštění.

Zní to velice snadně, ale chce to najít v sobě velikou odvahu, abychom dokázali sami sobě přiznat, že nás děsí představa toho, že ať přijde cokoliv, nejsme na to připraveni a nebudeme.

• UVIDĚNÍ -Že situace sama o sobě není zlá. Je TAKOVÁ JAKÁ JE a má svůj hluboký smysl, i když my ho v tuhle chvíli nedokážeme vidět.

• UCTĚNÍ – Že je nutné všechny pocity, které přináší, nechat proudit, ať už nám náš vnitřní kritik říká COKOLIV!!!
• PROŽITÍ – Protože cokoliv si nedovolíme v dané chvíli, kdy to cítíme, projevit, konzervuje se v nás jako trauma, které potom podvědomě pracuje s naším vnitřním nastavením a vrací se k nám ve snaze „odpustit“ to napětí.

Nebojte, na hrdinství bude ještě času dost…teď je potřeba opečovat to, co jde ze srdce ♥

Chovám obrovský obdiv k vám všem, kteří dokážete sebrat všechnu svou odvahu a sílu a VĚDOMĚ do takové situace vstoupit. Mně se to v dané chvíli bohužel nepodařilo – chtěla jsem být statečná…ale až mnohem později mi došlo, že jsem chtěla být statečná před ostatními. Kdybych dokázala být statečná před sebou, plakala bych a plakala bych moc…a možná i křičela…dlouho a hodně nahlas.

Smíření a odpuštění…

Jak už to tak v životě bývá, nejlépe věci vidíme až když přijdou následky…ale učím se. I díky vám 🙏
Všichni moji milí, jichž se tohle téma týká…přijměte můj velký obdiv k vaší vnitřní síle a buďte stateční, ale sami před sebou, ne před druhými. Berte tahle slova jako objetí na dálku. Moc mi na vás záleží. A i když to stejně nakonec zvládnete sami, nemusíte v tom být sami ♥

Míša