Příběh kalendáře pro rok 2025 se právě otevírá… je příběhem setkání s naším vlastním osudem, který nám přináší impuls aktivovat v sobě svůj plný potenciál. Pro každého z nás oním osudem může být něco jiného. Osud, který v příběhu představuje muž „v kápi“, může být cokoliv, o čem v hloubi duše sníme a vnitřně víme, že to k nám náleží a přitom se tolik...
Příběh kalendáře pro rok 2024 je příběhem pochopení, že Život je naším pomocníkem, podporou i bdělým průvodcem a tím nejlaskavějším učitelem. Že nás vede vždy přesně tudy, kudy my sami potřebujeme projít. A že důvodem, proč zažíváme ve svém příběhu více těžkostí, než je nezbytně nutné, bývá velmi často naše nechuť následovat jeho vedení, které nám přichází...
Aneb příběh cesty za láskou. Již potřetí v řadě za sebou jsem tak trochu sama pro sebe, tak trochu pro některé z vás, vytvářela nástěnný kalendář Cyklicky k sobě, jež mi byl každoročním spolehlivým průvodcem a podporou na mé cestě daným rokem. Tentokrát však – na základě vývoje vznikl naprosto ojedinělý projekt. A protože všichni ti z vás, kdož jste si ho objednali, už...
Jasně, že mě zajímalo, jaká je ta zákonitost, která způsobuje to „štěstí“, že má někdo tzv. lehčí průběh a někoho setkání s tímto velkým učitelem skolí. A bylo mi víc než jasné, že to vůbec nebude souviset s faktory, kterými jsme krmeni – a už vůbec ne s tím, jaké látky si do těla kdo vpravuje. Pak mi „přišlo“ – Covid se...
Pokud se vám nedaří rozhodnout, protože ve vás hovoří stejně silně „dva hlasy“ – vězte, že se ve vás právě dohaduje vaše vlastní Ego a hlas vaší Duše. A teď koho z nich poslechnout, hm? 🙂 V pohádkách je to přece vždy jasné.. tak proč v životě už tak často ne? A proč je dobré vědět, jestli ve...
Téma, které nové paradigma přináší má velmi málo společného s přemýšlením. Přesto se mu pojďme naposledy pověnovat z hlediska logiky, abychom dokázali uvidět, CO SE nám to VLASTNĚ DĚJE… a mohli v klidu vykročit do nových vod objevovat mnohem podstatnější prvky života. Podívejme se na to logicky… Každý podvědomě PŘEDPOKLÁDÁME, že druzí vidí svět ze stejného úhlu jako my…ale samozřejmě, že...
Rituální cesta na kopec… Překrásného a zároveň velmi zvláštně silného dne, kdy vzduch byl prosycen hmatatelným faktem, že odchází něco, co jsme všichni brali jako naprostou samozřejmost a utvářelo to vibraci, jež tvoří součást našich životů už víc než 50let, jsem se vydala zpytovat svou mysl do vyšších sfér…tedy na magický kopec poblíž řeky Berounky. „Zbytečné“ vybavení… Poněvadž bylo sice...
Tvrdé struny…tvrdý život Mám doma kytaru. Mám ji doma přes deset let. A na té kytaře jsem měla navlečené neuvěřitelně tvrdé struny. Byly to struny bluegrassové – velmi hezky znějí, ale musí se do nich víc „řezat“ a chce to dostatečně otlačené prsty zkušeného muzikanta, aby je umáčkl. Já jsem však kytarista začátečník a taky holka! 😀 Ovšem...
…Aneb, jak se nenechat sežrat vlastními vnitřními démony 🙂 Při povídání s jednou velmi inspirativní osobou, jsem byla nucena vyslovit myšlenku, že abychom si dokázali v životě cokoliv opravdu UŽÍT, musíme mít hlavu, tělo i srdce v souladu. Často totiž míváme strach ze změn, které k nám přicházejí. A to i ve chvíli, kdy víme, že daná změna je pro nás...
Nejvzácnější dary jsou zadarmo… Za největší životní dar – a zároveň i vítězství – považuji, že jsem vyrostla mezi hodnými lidmi. Dnes vidím, jak vzácnou hodnotu jsem díky těmto lidem dostala do své základní životní výbavy. A i když ne vždy a v každém okamžiku jsem je měla těsně po boku, byli tady a byli na dosah ♥ Konec je vždy dobrý…jinak to...
Michaela Matějčková