Příběh kalendáře pro rok 2024 je příběhem pochopení, že Život je naším pomocníkem, podporou i bdělým průvodcem a tím nejlaskavějším učitelem. Že nás vede vždy přesně tudy, kudy my sami potřebujeme projít. A že důvodem, proč zažíváme ve svém příběhu více těžkostí, než je nezbytně nutné, bývá velmi často naše nechuť následovat jeho vedení, které nám přichází...
Tvorba letošního kalendáře pro mě osobně byla v mnoha ohledech velikou výzvou. Přišla mi do života nová láska a spolu s touto změnou pro mě dostal také úplně jiný rozměr pojem autentičnost, poctivost a opravdovost. A abych moc neměla o čem přemýšlet, tak kamarád ochotník, s nímž jsem do té doby kalendáře vytvářela, mi spolupráci odřekl. Tedy bylo jasno – nafotíme ho spolu...
„Milovala jsem Tě celým svým holčičím srdcem, duší i tělem. Hluboce, opravdově…celou svou bytostí. A bylo mi jedno, co to bude stát. Byla jsem odhodlaná se nikdy nevzdat. Protože jsem věděla své… své neuchopitelné…“ První záblesk… Jsou mi tak tři roky. Jsem ve školce a hraju si svým osobitým způsobem, stejně jako všechny děti, kolem mě. Jenže najednou...
Aneb příběh cesty za láskou. Již potřetí v řadě za sebou jsem tak trochu sama pro sebe, tak trochu pro některé z vás, vytvářela nástěnný kalendář Cyklicky k sobě, jež mi byl každoročním spolehlivým průvodcem a podporou na mé cestě daným rokem. Tentokrát však – na základě vývoje vznikl naprosto ojedinělý projekt. A protože všichni ti z vás, kdož jste si ho objednali, už...
Tento příběh je o naději… …O tom, že pokud nás „to někam táhne“, máme sebrat veškerou odvahu a vykročit za tím voláním. Osvobodit se ze svých pout, abychom se dokázali otočit a zjistili, že náš největší sen čeká jen na to, až ho obejmeme. …O tom, že naděje je naše jediné světlo na konci tunelu. A když ho ztratíme, ztratíme sami sebe...
Princ je málo… já chci rovnou krále Jako mladá Popelka jsem nabyla dojmu, že jakmile vyletím z hnízda, pravděpodobně celý svět mi padne k nohám. Zřejmě proto, že jsem tak dlouho byla „hodná holčička“– takže, kdo jiný než já, si to jasně zaslouží. 🙂 A protože kromě toho, že jsem byla „hodná holka“, jsem byla taky „dost...
Jak vzniká kamenné srdce, které jako jediné lze zlomit? Zdravé srdce je pružné a měkké, to nelze zlomit. Zlomit lze jen to, které necháme zkamenět. A jak srdce kamení? Ve chvíli, kdy se uzavíráme do vlastního brnění. Tím ho přestaneme vyživovat. A ono tvrdne a chřadne, jako skořápka vejce. Nevešla jsem do světa dospělých jako nejvybavenější tvor. Přes všechnu mou vnitřní...
Blesk z čistého nebe… Myslím, že mi mohlo být kolem 16ti let. Na víkendovém folkovém festivalu v Budyni nad Ohří jsem trávila boží odpoledne ve společnosti maminky a jejích dvou kamarádek. Jela jsem tam kvůli několika konkrétním kapelám, na které jsem se těšila. Nastal večer, atmosféra se zahušťovala čím dál větším očekáváním hvězdných vystoupení. Na závěr měla vystupovat kapela, jejíž tvorba...
Ztratila jsem svoje sny… Snila jsem o profesionální herecké kariéře a o možnosti ovlivnit masy. Snila jsem o nádherném velkém domě v jižanském stylu s vlastní soběstačnou plantáží a o tom, že dám práci několika desítkám dobrých lidí s nimiž vytvoříme lepší místo k žití. Snila jsem o životě plném cestování americkou divočinou a pocitu orla právě vylétajícího z hnízda. Snažila se být „dost...
Tvrdé struny…tvrdý život Mám doma kytaru. Mám ji doma přes deset let. A na té kytaře jsem měla navlečené neuvěřitelně tvrdé struny. Byly to struny bluegrassové – velmi hezky znějí, ale musí se do nich víc „řezat“ a chce to dostatečně otlačené prsty zkušeného muzikanta, aby je umáčkl. Já jsem však kytarista začátečník a taky holka! 😀 Ovšem...
Michaela Matějčková